Ohrožení v měnícím se světě: Uvíznutí v sítích
Kytovci, kteří se bezděčně zamotají do rybářských sítí, obyčejně hynou utopením a rybářský průmysl se ve světě rozšířil natolik, že moralita způsobená uváznutím může vést k úplnému vyhubení některých populací mořských savců.
Některé rybářské metody jsou mnohem nebezpečnější pro kytovce, hlavně vlečné sítě a příbřežní tralování. Vlečné sítě se táhnou mnoho kilometrů za lodí a volně vysí k mořskému dnu, dokud je rybáři nevytáhnou. Vynález silných nylonových lan umožnil výrobu levého, pevného a lehkého materiálu na sítě, a tak se neobyčejně zvýšil rozsah lovu tímto způsobem. Pevnost nových sítí zvýšila počet postižených kytovců. Kytovci, kteří se živí na mořském dně, především sviňuchy, jsou tímto typem lovu zvláště postiženi.
,,Pingery", hluk vydávající přívěsky na vlečných sítích, znepokojují zvířata ještě víc a mohou je přimět k tomu, aby se do sítí zamotala. Může se stát, že právě tento velký hluk vyžene kytovce z lovených oblastí, ale tím přijdou o patviny. Tato zařízení mohou tedy trochu omezit množství kytovců, uvázlých v sítích, ale jejich používání musí být pečlivě zřízeno a sledováno, dříve než se všeobecně zvedne na ochranu kytovců před zamotáním do sítí.
Tralování na širém moři se také velmi šíří . Obrovské sítě táhne buď jedna velká loď, nebo jsou zavěšeny mezi dvěma plavidly, aby lapaly ryby plovoucí v úpvrchové nebo střední vrstvě vody. V součastné době nabývají tažné lodě i sítě na velikosti a některé sítě mají rozměry katedrály.
Rybolov se na širém moři v 80. letech minulého století rozvíjel především na jih od Britského souostroví a následkem toho bylo na pobřeží Francie a Anglie vyplaveno v zimě množství mrtvých těl kytovců. Většinou mezi nimi byli delfíni obecní. Dříve než se rozvinul lov vlečnými sítěmi v Atlantiku, byly pro delfíny nejnebezpečnější způsoby lovu tuňáků v tropických vodách východního Pacifiku. Rybáři využívali faktu, že tuňáci plavou pod hejny delfínů (důvod dosud neznáme), a proto sítěmi obklopovali a lovili mnohem cennější tuňáky.Delfíny naháněli malými rychlými čluny a tak soustředili tuňáky do sítí, které pak uzavřeli. V počátcích tohoto lovu zahynulo denně mnoho stovek delfínů. Nejhůře byly postiženy populace delfínů mexických a východní populace delfínů dlouholebých.
Když veřejnost strhla pokřik, rybolový průmysl na to reagoval různými akcemi včetně technik, které umožňovaly delfínům uniknout.
Přesto tvoří obrovské vlečné sítě nejproblematičtější rybářskou techniku. Tyto sítě jsou unášeny pomocí plováků při hladině a často se utrhnou a pak je volně unášejí mořské proudy. Vynález levých, v tomto případě velmi jemných nylonových sítí umožnil vyrábět vlečně sítě obrovských rozměrů, takže v době jejich největšího rozkvětu se používaly sítě až 50 km dlouhé. Velkoplošný lov olihní vleěnými sítěmi v severním Pacifiku způsobil v 70. a 80. letech minulého století obrovské škody. V sítích uvázlo 2,4 milionu žraloků modrých, 19 000 delfínovců velrybovitých a mnoho dalších druhů. V prosinci 1991 generální shromáždění Spojených národů vydalo rezoluci zakzující použití tak velkých vlečných sítí na širém mořia moratorium vstouplo v platnost v následujícím roce. V součastné době Evropská unie zakazuje používání vlečných sítí ve všech svých vodách a především je přísně chráněna populace sviňuch v Baltském moři. Je to velmi důležité, protože tato populace je kriticky ohrožená.
