Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ohrožení v měnícím se světě: Velrybaření

 

Historie průmyslového velrybářství sahá až do 9. století našeho letopočtu, kdy Baskové zahájili organizovaný lov verlyb černých, které obvykle připlouvaly do teplých a poměrně chráněných vod Biskajského zálivu, aby se de vrhly mláďata. Byl to asi vzrušující pohled, když tito první velrybáři veslovali na člunnech, vrhali ruční harpuny na verlyby a pak pracně vlekli mrtvá těla na pobřeží. Brzy se rozvinul obchod s širokou paletou výrobků - masa, tuku, kostic a oleje - podél francouského a španělského pobřeží, takže v 15. století již byly verlyby v Biskajském zálivu vzácné. Baskové na to reagovali výstavbou větších lodí, s nimiž mohli lovit na širém oceánu. V následujících stoletích již také četné národy vybudovaly velrybářské flotily a obchodní lov se postupně rozrůstal, při čemž se velmi uplatňovali zkušení baskičtí harpunáři.

                                                Na počátku 17. století Holanďanové vybudovali velrybářské stanice v Arktidě na Špicberkách (Svalbard), ale brzy je opustili, protože tady bylo verlyb málo. Početné populace verlyb černých i grónských celé severní polokoule byly však důkladně zdecimovány až po zavedení motorových lodí a výbušných harpulových děl. Zcela byla vyhubena populace atlanských plejtvákovců šedých, kteří byli oběťmi prvních velrybářských akcí, ačkoliv tento nikdy nebyl hlavní kořistí velrybářů.

Od poloviny 17. století se pozornost průmyslového lovu soustředila na vorvaně a jeho střediskem byl Nantucket na východním pobřeží USA. Po skončení americké války za nezávislost upadla úroveň severoamerického velrybářství a do popředí se dostali Britové. Protože bylo stále těžší verlyby najít, vzrůstalo soupeření a francouzské a americké flotily začali napadat britské velrybářské lodi. V roce 1815 následovala mírové úmluva mezi Británií a USA, americká velrybářská flotila se rozšířila a Nantucket znovu ožil. Písečné lavice však omezovaly velikost lodí, které mohly proplout do přístavu, a tak se hlavním velrybářským přístavem stal New Bedford, který mohl přijmout větší velrybářké lodi. Na konci 19. století poče verlyb na tichomořských lovištích poklesl a objev využívání ropy ukončil lov verlyb s plachetními loďmi.

Moderní průmyslové velrybaření zahájilo činnost roku 1861 po vynálezu harpunového děla Svendem Foynem, norským kapitánem velrybářské lodi. Zařízení podobné jeho vynálezu se používá dodnes, výbušná harpuna se odpaluje z děla umístěného na přídi lodi. Projektil pronikne do těla verlyby a tam vybuchne. Během 19. století se objevily nové  parní čluny, které měly dostatečnou rychlost, aby verlybáři mohli dostihnout i rychle plovoucí verlyby, např. myšoka nebo plejtváka obrovského.  

Nové větší a rychlejší lodi umožnily také dosáhnout Antarktidy a využít zdejší velikou, dosud nedokončenou populaci velryb na pastvinách. Velrybáři vytvořili novou techniku, vypouštěli do ulovených verlyb stlačený vzduch, takže se jejich těla nemohla ponořit a mohla být odvlečena a dokonale zpracohána na břehu. V roce 1925 se v Antarktidě objevila první tovární loď umožňující verlybářům zůztávat na moři mnoho měsíců a zpracovat a skladovat na palubě veškěré úlovky. 

V následujících desetiletích byl nápor na antarktické vody obrovský. Velrybáři se soustředili na největší druhy, takže zabili asi 360 000 verlyb modrých a více než 750 000 myšoků. Menší druhy, např. plejtvák malý (minke), se původně nelovily , hlavní kořistí se později stali vorvani, keporkakové a sejvalové, kterých také ubylo. Celkem byly zabity na jižní polokouli během 20. století více než dva miliony verlyb. Taková jatka nezůstala bez následků - modrá verlyba a velryba jižní jsou na vymření.

 

images.jpg

 

 
 

 

Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< srpen / 2019 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 30093
Měsíc: 408
Den: 7